Jednotná evropská měna euro (EUR) na mezinárodním devizovém trhu ve vztahu ke svému směnnému kurzu tuto historicky průlomovou událost v podobě jednotného a jednomyslného souhlasu vrcholných představitelů členských zemí EU jako vzájemně dohodnutý kompromis prozatím výrazně nezaznamenala. Stávající obchodní trend v rámci forexových operací na devizovém trhu s měnou euro (EUR) během evropského úterního rána dne 21.7.2020 i nadále převažoval v medvědím trhu, avšak s mírnějším poklesem směnné hodnoty EUR vůči ostatním hlavním světovým měnám. Například globální měnový pár EUR/USD se tak dne 21.7.2020, zhruba v čase 7:16 CET obchodoval ve vzájemném směnném kurzu na hodnotě ve výši 1,143 USD za EUR s dosavadním denním poklesem EUR o – 0,122 % kurzu vůči USD. Postavení směnné hodnoty jednotné evropské měně euro (EUR) vůči britské libře (GBP) bylo také v poklesu při vzájemném směnném kurzu ve výši 0,903 GBP za EUR s dosavadním denním oslabením EUR o – 0,1 % kurzu vůči GBP.

Dohodu o Fondu obnovy členských zemí EU a jeho rozpočtu tak tedy a to v časovém výhledu na sedm let schválili prezidenti a předsedové vlád všech stávajících členských zemí Evropské unie. Celkový objem fondu, který má od 1. ledna 2021 pomoci ekonomikám zasaženým koronavirovou krizí, bude 750 miliard eur (asi 20 bilionů českých korun). Tyto peníze, které zvýší hodnotu unijního rozpočtu na období 2021-2027 na více než 1,8 bilionu eur, si Evropská komise bezprecedentně vypůjčí na finančních trzích. Lídři se tak nakonec shodli na všech zásadních položkách Fondu obnovy EU, jehož čerpání bude spojeno s klimatickými cíli EU a podmíněno dodržováním principů právního státu. Právě tato otázka výkladu a pojetí právního státu vyvolala ostrou kritiku řady členských zemí a především vzbudila přímo odpor ze strany Maďarska a Polska, nicméně i tyto sporné body se podařilo vyřešit vzájemným kompromisem všech zúčastněných vrcholných představitelů členských států EU.

Celková výše grantů ve Fondu obnovy bude 390 miliard eur jako přímá dotační pomoc a na půjčky jednotlivým členským státům EU v něm bude připraveno 360 miliard EUR. Právě tento poměr byl hlavním sporným tématem jednání, kvůli němuž odmítaly takzvané šetrné státy k dohodě přistoupit. Hlavními představiteli tak zvaných šetrných států bylo považováno Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko, jejichž představitelé a zejména nizozemský premiér Mark Rutte se obávali velkého společného zadlužení, kdy si nakonec v konečném schválení prosadili snížení přímých dotací neb původní poměr z celkové sumy 750 miliard EUR k přerozdělení finančních prostředků z tohoto Fondu obnovy zemí EU byl původně plánován tak, že 500 miliard půjde členským zemím jako přímé dotace a jen 250 miliard EUR by bylo použito formou bezúročných účelových úvěrů, které by ovšem jednotlivé členské země byly povinováni do  rozpočtu Evropské unie vrátit.