Jednotná evropská měna euro oslabila
Středa 3. únoraSpolečná měna 19-ti států Evropské unie (EU) známá jako eurozéna, kde se již výhradně platí měnou euro (EUR) stále v letošním roce hledá svoji optimální směnnou hodnotu a to jak ve vtahu k investorům platících touto měnou tak ve vztahu k jednotlivých národním ekonomikách v zemích platících eurem a v návaznosti na ekonomiky ostatních členských států Evropské unie. Spolu s tímto pak prostřednictvím a za výkonné pomoci své centrální banky a to ECB (Evropské centrální banky) musí tato jednotná evropská měna čelit různým spekulativním nástrahám devizového trhu.
Na základě těchto skutečností měna euro (EUR) zaznamenala od začátku letošního roku 2021 oslabení své směnné hodnoty a to zejména vůči americkému dolaru (USD), kdy ještě ke konci předcházejícho měsíce ledna 2021 byla směnná hodnota EUR vůči USD na relativně vysokých maximech svého vzájemného kurzu a to například v den inaugurace amerického prezidenta pana Joe Bidena dne 20.ledna 2021 byl vzájemný směnný kur ve výši 1,2119 USD za EUR a v následujících dnech ještě vzrostl a na krátko dokonce překročil hranici vzájemného směnného kurzu nad 1,22 USD za EUR. Ovšem aktuálně se tento globální měnový pár v průběhu evropského středečního rána dne 3.2.2021 obchodoval zhruba v čase 6:58 CET na směnné hodnotě vzájemného směnného kurzu ve výši 1,204 USD za EUR s dosavadním denním mírným poklesem EUR o – 0,008 % kurzu vůči USD.
Podle ekonomických zpravodajů další vývoj směnné hodnoty stále relativně silné jednotné evropské měny euro bude záviset jednak na vývoji domácích ekonomik zemí eurozény a ostatních členských zemí EU spolu se stimulačními opatřeními Evropské centrální banky (ECB). Rada guvernérů ECB pod vedením prezidentky Christine Lagardeové se nyní v dohledné budoucnosti pravděpodobně pozastaví a využije tohoto období k nasměrování trhů novým směrem a zároveň podpoří diskusi o síle eura. „Realističtějším cílem (spíše) než cílem 2% inflace o dva nebo tři roky dopředu je tedy zaměřit se na ochranu příznivých finančních podmínek při co nejnižších nákladech a zároveň umožnit delší období, než se inflace sblíží k cíli,“ uvedl Anatoli Annenkov, vedoucí evropská ekonomka v Societe Generale, ve výzkumné zprávě.
Právě velikost stávající míry inflace v zemích eurozóny je totiž velmi rozdílná a to od zemí s deflací jako je již tradičně Itálie či Kypr, přes země jako Německo a Francie, kde se pohybuje inflace lehce nad nulou až po země jako jsou například Slovensko či Rakousko, kde inflace již přesáhla 1,5 % meziročně. Ovšem celkový stav meziroční míry inflace v eurozóně jako celku se zdaleka nepřibližuje inflačnímu cíli ECB ve výši dvou procent, ale stagnuje okolo hodnot 0,4 procenta meziročního nárůstu míry inflace. Tento bod své monetární politiky ECB se tak jí již dlouhodobě nedaří splnit a jako účinný stimul aktuální pomoci evropské ekonomice Rada guvernérů ECB spatřuje ve vymezení vhodných finančních podmínek pro státy eurozóny. Někteří pozorovatelé trhu se domnívají, že toto zaměření na finanční podmínky, ať už půjčují banky podnikům a reálné ekonomice, může být trik, takže se méně soustředí na výnosy suverénních států - kolik úroků vlády eurozóny platí na jejich dluhy. V souvislosti na tyto kontraproduktivní otázky ve vztahu k ECB se značná část analytiků devizového trhu domnívá, že zátěžovým testem pro euro by mohl být podzim letošního roku 2021 a část finančních expertů tak odhaduje pokles EUR vůči USD až k vzájemnému směnnému kurzu ve výši 1,10 USD za EUR a to již v průběhu září letošního roku 2021.