Aktuálně se tak v průběhu úterního evropského rána dne 7.března letošního roku 2023, zhruba v čase 7:01 CET obchodovala lehká americká ropa WTI (West Texas Intermediate) na komoditním trhu NYMEX (New York Mercantile Exchange) na hodnotě ve výši 80,84 USD za barel s dosavadním denním posílením o + 0,47 % své ceny. Evropský protějšek této lehké americké ropě WTI a to severomořská ropa Brent se v uváděném dni a čase na komoditním trhu ICE (Intercontinental Exchange Europe) pohybovala na hodnotě ve výši 86,41 USD za barel s dosavadním denním posílením o + 0,27 % své předchozí ceny. Těchto cen na komoditním trhu bylo dosaženo za situace, kdy směnná hodnota amerického dolaru dle indexu DXY (US Dollar Currency Index) byla na hodnotě ve výši 104,25 USD bodů s dosavadním denním poklesem o – 0,10 % bodové hodnoty dle tohoto dolarového indexu, který porovnává směnnou hodnotu USD s další šesticí hlavních světových měn.

Podle ekonomických zpravodajů důvodem pro toto tvrzení o odchodu SAE z OPEC byla v závěru minulého týdne, který je označován v kalendáři letošního roku 2023 jako devátý v pořadí, napjatá situace mezi a trvalejší neshody mezi předsedou OPEC ze Saudské Arábie a představiteli Spojených Arabských emirátů. Právě tyto spory pak vyvolaly spekulace a další otázky ohledně budoucího setrvání SAE v OPEC, uvádějí ekonomičtí zpravodajové v napojení na údajné zdroje ze SAE pod podmínkou přísné anonymity. Takový odchod by odstranil spolupráci třetího největšího producenta podskupiny OPEC a naznačil další nejednotu v rámci této ropné aliance OPEC ( Organization of the Petroleum Exporting Countries) po nedávných odchodech Ekvádoru a Kataru, a to dokonce v době, kdy ceny ropy zůstávají uvězněny mezi omezenou globální volnou kapacitou a potenciální poptávkou, kterou v posledních dnech výrazněji zvyšuje od znovuotevření své ekonomiky Číny.

Finanční stratégové v této věci pak uvádějí, že Abu Dhabi bylo historicky věrným spojencem Saúdské Arábie v dynamice OPEC a spolu s Kuvajtem a Rijádem utvářelo neformální trifectu Perského zálivu, která občas zasáhla, aby pomohla skupinovým politikám dodatečnými, dobrovolnými omezeními produkce. Kromě ropné strategie začaly úzké vazby mezi Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty vykazovat určité napětí, protože obě země mají v konfliktu v Jemenu odlišné cíle a soupeří o zahraniční investice. Za této globálně geopoliticky složité situaci pak vyjma Jemenu obě země posuzují zjevně pod tlakem USA i svůj vztah k Ruské federaci, která je spojencem v rámci tzv. OPEC+. Rozhodnutí OPEC+ vyžadují jednomyslné schválení a Spojené arabské emiráty v té době uplatnily své veto, aby uspořádaly schůzi skupiny, dokud nezískají ústupek, že by měly – spolu s Ruskem, Kuvajtem, Saúdskou Arábií a Irákem – získat vyšší produkční „základ“. Základní linie jsou referenční úrovně, které určují výchozí bod pro poměrný příspěvek země ke kolektivnímu snížení nebo zvýšení OPEC+. Čím vyšší je základní čára, tím vyšší úroveň může členská země OPEC+ produkovat, aniž by porušila své závazky.