Ten náš český dluhopis, aneb nic víc a nic méně

Pondělí 17. března

Světové ekonomické fórum označilo v roce 2013 na druhém místě největších hrozeb ztrátu zájmu o státní dluhopisy. Většina lidí si ráda pokecá o spoustě tipech ale drží se - především češi - víc než při zemi. Stavebko, penzijko, hlavně že to má od státu nějakou úlevu a vypadá to jako jistota. Takle mají lidé v čechách “nainvestováno”.

Když si vezmeme pro srovnání třeba rozložení majetku klientů penzijních fondů, tak zjistíme že Australan má přes 50% v akciích a Chilan, Američan, Fin, Brit, Kanaďan i Belgičan jakbysmet.
Od Lucemburčana, Japonce a Španěla s Italem se už ale dostáváme k vyššímu podílu dluhopisů a takovej Čech - majíc v dluhopisech 93% - má v tomhle žebříčku zakonzervovaný peníze ještě víc než třeba Řek nebo Polák s asi pětaosmdesáti procenty.

Teď, posledních třicet let úrokový sazby spíš klesaly, protože se snižovala hrozba inflace. Jenže kdo z Čechů si pamatuje období kdy to bylo naopak a sazby i inflace třeba deset let rostly? Tyhle naše dluhopisy - a vůbec dluhopisy obecně - rostou, když úrokové sazby klesají. Přitom projít si současný úrokové sazby není žádná námaha a selskej rozum stačí na to pochopit, že když byly minulý rok u nuly růst už nemají kam. Akcie, komodity a další oproti tomu růst můžou. Úroková sazba 31.01.1993 byla 9,5 a 28.02.2014 už pouze 0,05 nic víc, nic méně.