Tato vzniklá situace dle jednotlivých komentářů jak energetických odborníků tak vlastních finančních a obchodních kruhů  USA je považována za neschopnost a zároveň neochotu ze strany OPEC se dohodnout a dojít k vzájemně přijatelnému kompromisu. Dle vyjádření  iránského ministra ropného průmyslu na druhé straně se pak hovoří o tom, že  ponechají globální nadbytek produkce a stávající ceny ani tak nejsou zárukou poklesu břidličné produkce USA.

Podle nejnovějších sdělení jen 4% břidličných vrtů  USA potřebuje pro své kalkulační srovnání cenu ropy WTI na hodnotě 80 USD za barel. Drtivá většina těchto vrtů počítá s rentabilitou těžby dokonce až v porovnání s cenou ropy WTI v hodnotě 42 USD za barel. Tudíž ropný boom ropné soběstačnosti Spojených států nastartovaný již v době ropné krize v roce 1973, kdy každý následující americký prezident sliboval zajistit energetickou nezávislost USA se blíží téměř k úspěšnému splnění za vlády prezidenta USA pana Obami.

OPEC, který dodává zhruba 40% veškeré světové produkce ropy čerpá  nyní denně zhruba 30,5 mil. Barelů což je o 424 tisíc barelů méně než v říjnu letošního roku. Pod tímto tlakem stále snižující ceny se pak již hovoří o tom, že USA jsou na nejlepší cestě překonat Saudskou Arábii a zároveň se zde vytváří pozice pro nový trh, který již OPEC nebude brát za dominantního hráče na světovém trhu s ropou.  Oproti tomu vyjádření Ruska, že nevidí nic mimořádného na snížení cen ropy na světových trzích tento předpoklad nepřímo potvrzuje.

Z investorského hlediska tudíž lze počítat s nízkou cenu ropy v delším investičním horizontu než se předpokládalo a ona cenová válka tradičních vývozců produkce ropy s novými zejména břidličnými formami těžby energetických surovin  není záležitostí denních či týdenních kontraktů nýbrž  s největší pravděpodobností kontraktů dotčených několika měsíčním vývojem.